Dotaz: Zaměstnanec (žena) pocházející ze Slovenska pracující z domu bydlela v ČR, ale po Covidu již zůstala v místě trvalého bydliště, což je na Slovensku.

Dojíždí do kanceláře jen ve výjimečných případech. V případě, že by onemocněla nebo otěhotněla, nebude problém? V případě nemoci je možné mít nemocenskou mimo ČR? Kde se bude žádat o MD v případě těhotenství? ČR nebo SR?

Děkuji za upřesnění, Pavla S.

Dotaz zdá se na první pohled jednoduchý, leč kompletní vysvětlení dané problematiky ze všech úhlů pohledu by znamenalo spousty stran textu. Pokusme se zaměřit pouze na to nejpodstatnější a to jak ze stran daní, tak pohledu skrze pojistné, kam dotaz posluchačky mířil především.

Daně

Ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ale i z mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění vyplývá jedno zásadní a obecné pravidlo a to, že daň ze závislé činnosti musí být odvedena ve státě, na jehož území je tato práce vykonávána. V praxi se setkáváme s celou řadou možností, kdy na výpočet a odvod daně z příjmů ze závislé činnosti za práci daňových nerezidentů má vliv celá řada skutečností a to například doba, po kterou je práce na území ČR vykonávána, kdo je zaměstnavatelem, v čí prospěch je práce vykonávána, kdo práci zahraničních zaměstnanců řídí, zda je závislá činnost v ČR vykonávána prostřednictvím stálé provozovny, o jaký typ stálé provozovny se jedná apod. Jedná se o velmi složitou problematiku, kdy je potřebné všechny okolnosti pro účely zdaňování posoudit samostatně, ale také ve vzájemných souvislostech.

Zaměřme se však na ty nejpodstatnější případy, se kterými se v praxi potkáváme, a to nejen pohledem daní, ale i pohledem sociálního a zdravotního pojistného.  

Daňové rezidenství

V první řadě je potřebné připomenout, že pro účely zdaňování není rozhodující, zda fyzická osoba vykonávající na území ČR závislou práci je cizinec, nebo český občan, ale je důležité rozlišit, zda se jedná o daňového rezidenta nebo o daňového nerezidenta. Zákon o daních z příjmů v ust. § 2 stanoví, že daňovým rezidentem ČR je fyzická osoba, která má na území ČR bydliště nebo se zde zdržuje alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce. Daňovým nerezidentem je osoba, která tato kritéria nesplňuje. Z uvedených informací vyplývá, že státní příslušnost není pro určení daňového rezidenství prvořadá. To znamená, že cizinec může být pro účely zdanění posouzen jako daňový rezident ČR, a naopak klidně rozený Čech může být ve vztahu k ČR daňovým nerezidentem.

V mnohých případech není možné podle výše uvedených kritérií obsažených v tuzemském daňovém zákoně rezidentství jednoznačně posoudit, a proto je potřebné postupovat podle pravidel stanovených v příslušné smlouvě o zamezení dvojího zdanění (tato problematika je typicky obsažena v článku 4 takové smlouvy). Ve sporných případech pak zbývá jediné řešení, a to je žádost o určení rezidenství příslušného správce daně. Pokud bude příslušná osoba daňovým rezidentem ČR, vystaví mu tuzemský anebo cizozemský správce daně doklad „Potvrzení o daňovém domicilu“, který danou skutečnost rezidentství jednoznačně stanoví.

Častým případem, s nímž se můžeme setkat, je zaměstnání cizince – daňového nerezidenta českým zaměstnavatelem na základě uzavřené pracovní smlouvy. Příjem nerezidenta za práci v České republice podléhá v tomto případě zdanění v České republice, a to bez ohledu na délku výkonu práce na našem území.  To jsme si uvedli v první odstavci tohoto textu.

Tuzemský zaměstnavatel zdaňuje nerezidenty zcela stejným způsobem jako ostatní „běžné“ zaměstnance (myšleno daňové rezidenty). Výjimku však tvoří skutečnost, že nezdanitelné části základu daně, daňové zvýhodnění na vyživované dítě a slevy na dani z titulu invalidity a na druhého z manželů mohou být nerezidentem uplatněny jen při splnění podmínky, kdy dotyčný prokáže, že nejméně 90 % jeho příjmů plyne ze zdrojů na území ČR. Z tohoto důvodu nikdy nelze tyto položky zohlednit mzdovou účetní u zaměstnavatele, ale až v rámci daňového přiznání podaného poplatníkem (nerezidentem), kdy oprávněnost jejich uplatnění posoudí správce daně.

Zásadním závěrem z výše uvedeného je, že ať se jedná o daňového rezidenta či nerezidenta, vždy bude odváděna daň ze závislé činnosti v ČR.

Pojistné

Aplikace právních předpisů jednoho státu – podstatná záležitost pro obojí pojistné!

Pro tento účel bylo ze strany EU vydáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Prostřednictvím tohoto důležitého principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení se přitom rozumí v celé jeho šíři, tedy včetně všech podsystémů – v České republice například i pojištění zaměstnavatelů pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich. Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém je zaměstnaná a vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště.

Základním kritériem pro určení příslušnosti je výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance se ve smyslu výše uvedených Nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi.

Český zaměstnavatel by měl dbát na to, aby buď:

• Nechal si od osoby ze státu EU, kterou hodlá zaměstnávat, vystavit čestné prohlášení, ve kterém tato osoba potvrdí, že současně není zaměstnána v jiném státě EU. Pokud by totiž byla osoba současně zaměstnána v některém ze států EU (zpravidla v zemi svého bydliště) a dle podmínek dále uvedených by ve státě bydliště vykonávala alespoň 25 % své činnosti, podléhala by z hlediska příslušnosti k pojištění všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu. Vystavením čestného prohlášení se předejde případným problémům.
• V případě současného zaměstnání této osoby v jiném státě EU musí zaměstnavatel důsledně vyžadovat předložení přenositelného dokumentu A1 o příslušnosti k zahraničním předpisům tohoto státu. O vydání tohoto dokladu žádá zaměstnanec ve státu svého bydliště. Pokud zaměstnavatel nemá k dispozici doklad A1 o příslušnosti osoby k pojištění v jiném státě EU, odvádí pojistné české zdravotní pojišťovně a stejně tak odvádí sociální pojištění do ČR. V opačném případě bude pojistné zasíláno na instituce daného státu, kam je skrze výkaz A1 potvrzena příslušnost.

Zdravotní pojistné

Budeme-li v této souvislosti hovořit o zaměstnávání cizinců, pak máme na mysli samozřejmě cizince z tzv. "třetích zemí". Nikoliv pak občany ze států Evropské unie, případně ze států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska. Důvodem je, že občané z těchto států EU/EHP jsou oprávněni vykonávat práci na území ČR v podstatě bez jakýchkoli omezení.

Z hlediska postupu zaměstnavatele musíme tedy striktně z pohledu zdravotního pojištění rozlišovat, zda jsou zaměstnanci:

• A) osoby ze států Evropské unie, případně ze států EHP (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska anebo
• B) osoby z ostatních, tzv. "třetích" zemí.

Tato skutečnost má totiž přímé dopady na českého zaměstnavatele jak z hlediska placení pojistného, tak při plnění souvisejících zákonných povinností ve zdravotním pojištění.

Aby mohli cizinci z jiných zemí než EU/EHP pracovat v ČR, musí mít pro tento účel k dispozici povolení a tím je Zaměstnanecká karta. Na základě zaměstnanecké karty je její držitel oprávněn nejen vykonávat práci na pozici, pro kterou mu byla karta vydána, ale i dlouhodobě pobývat na území ČR. Cizinec třetích zemí tedy žádá příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR o vydání povolení k zaměstnání a teprve až následně žádá o vydání zaměstnanecké karty. Povinnosti zaměstnavatelů s tímto spojené stejně jako informační povinnosti vůči Úřadu práce jsou k dispozici na této adrese: https://www.mpsv.cz/web/cz/postup-zamestnavatele.

Ohlašovací povinnosti

Při přihlašování osob – zaměstnanců ze států EU/EHP platí pro českého zaměstnavatele následující postupy:

Kód "E" použije zaměstnavatel namísto kódu "P" pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu, občana státu EU/EHP. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky (manželka, děti), upozorní jej zaměstnavatel na povinnost jejich přihlášení ke zdravotnímu pojištění.

Prostřednictvím kódu "A" se zaměstnavatel přihlašuje u zdravotní pojišťovny k platbě pojistného za své zaměstnance – občany státu EU/EHP. Kódu "A" se však používá až při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance ze státu EU/EHP. Pouze pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kód "E", vygeneruje se číslo pojištěnce, při každém dalším přihlášení se pak používá kódu "A" – tuto skutečnost by si měl zaměstnavatel prověřit. Další oznámení již provádí zaměstnavatel pod přiděleným číslem pojištěnce.

Při zaměstnávání osob z jiných států než EU/EHP platí především tyto podmínky:

• zaměstnáním u českého zaměstnavatele získává tato osoba účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění (po dobu trvání zaměstnání),
• zaměstnavatel poprvé přihlašuje tohoto zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem "C",
• postupuje se podle české právní úpravy zdravotního pojištění.

Sociální pojištění

Sociálním pojištěním se rozumí nemocenské a důchodové pojištění. Obecně platí, že účast na sociálním pojištění se posuzuje podle předpisů státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána. Z této zásady platí výjimky stanovené vnitrostátními předpisy nebo předpisy nadnárodními, kterými je stát povinen se řídit na základě jeho členství v určitém společenství (například předpisy EU, kterými se musí řídit všechny státy EU), nebo tyto výjimky vyplývají z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení. Z hlediska sociálního zabezpečení dělíme státy na státy EU, státy, s nimiž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení, a státy ostatní, tzv. třetí státy.

Cizinec, který pracuje pouze na území ČR pro zaměstnavatele, který sídlí na území ČR, je účasten nemocenského a důchodového pojištění za stejných podmínek jako občan ČR s bydlištěm v ČR, který pracuje pro téhož zaměstnavatele. Pro účast na sociálním pojištění je nerozhodné, jaké národnosti je zaměstnanec a ve kterém státě má bydliště.

Je-li zaměstnanec zaměstnán ještě v jiném státě EU, musí předložit zaměstnavateli tiskopis A 1, kterým se v EU potvrzuje příslušnost k právním předpisům. O vydání tohoto tiskopisu žádal zaměstnanec ve státě svého bydliště.

Při přijetí do zaměstnání cizince s bydlištěm v jiném státě, než je ČR, se doporučuje zeptat se zaměstnance, zda není zaměstnán ještě v jiném státě EU (viz čestné prohlášení uvedené ve společné části „Pojistné“). Není-li zaměstnán v jiném státě EU, plní zaměstnavatel za něho stejné povinnosti jako u ostatních zaměstnanců s bydlištěm v ČR. Jestliže je zaměstnanec zaměstnán ještě v jiném státě EU, tak do doby, než zaměstnanec předloží tiskopis A 1, postupuje zaměstnavatel tak, jako by zaměstnanec byl zaměstnán pouze v ČR viz výše. V tomto případě zaměstnanec společně se zaměstnavatelem požádají OSSZ o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení.

Žádost se podává na předepsaném tiskopise. Na základě předložených údajů na tiskopise a přílohách rozhodne OSSZ, zda vydá tiskopis A 1 „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, anebo žádost postoupí k vydání tohoto tiskopisu příslušné instituci ve státě, v němž zaměstnanec vykonává nebo bude vykonávat výdělečnou činnost.

Pokud bude potvrzena skrze výkaz A1 příslušnost k předpisům jiného státu, bude zaměstnavatel odvádět sociální pojistné tam.

Závěrem

Nu a na závěr se vraťme k dotazům posluchačky. Z výše uvedeného by mělo být patrné, za jakých podmínek a odkud bude dávka DPN či PPM poskytována.  Vše souvisí pochopitelně s tím, zdali bylo či nebylo odváděno sociální pojistné z takového zaměstnání do ČR či nikoli. Konkrétně tedy, pokud účast na nemocenském pojistném za standardních podmínek byla založena, tak náhrady v době prvních 14 kalendářních dní, stejně jako dávky DPN a PPM, budou poskytovány dle zcela shodných pravidel jako u českých zaměstnanců, a to včetně situací stran ochranných lhůt po skončení pracovního poměru výše uvedeného „cizince“.

Tomáš Smutný